MŮJ BLOG BANIAN
Myšlenka o psaní blogu ve mě uzrávala už delší dobu a sílila vždy, když jsem cestovala a psala si zážitky do deníku. Tento týden se však má touha po psaní probudila ohromnou silou a vše ve mě křičelo, že ten správný čas nastal přesně tady a teď. Mé rozhodnutí o psaní blogu podpořila také soutěž o cestu kolem světa s projektem Global gardens, která mě inspirovala svým ekologickým zaměřením. Cestování mi pohohlo si mimo jiné uvědomit, jak cenná je pitná voda i ostatní přírodní zdroje a jak těžko se lidem, zvířatům i fauně bez nich žije. Prožité dobrodružství na cestách posílilo mou sebedůvěru i umocnilo mou pokoru a vděčnost za to, co máme ve své rodné zemi jako samozřejmost. Stejně tak, jako se těším na zážitky a poznávávání nového, tak se moc ráda vracím domů do Evropy, do české republiky, do naší beskydské vesničky. Vychutnávám si pohodlí domova a všechen komfort, počínajíce spánkem ve vlastní posteli a konče úžasným pocitem sdílení klidu s mou britskou kočkou Felonkou. Libuji si, když mi spokojeně vrní v náručí. Mé smysly se zostřují a daleko intenzivněji vnímám vše kolem, jako by novýma očima sleduji zdánlivě obyčejné věci.
Když se někam vypravím, vzpomenu si naopak na všechny, kteří jsou momentálně doma a necestují. Přemýšlím nad jejich důvody, proč tomu tak je. Někdo třeba mimo svůj domov hůře spí, jiní se bojí neznalosti jazyka, pro další je cestování drahé a mají momentálně jiné priority. Znám spoustu známých co čekají na onu vhodnou chvíli, až najdou někoho, s kým by dobrodružnou cestu na vlastní pěst podnikli. Napadá mě dalších tisíc důvodů, proč necestovat a milión, proč ano. Stále však vnitřně cítím, že všichni, kteří momentálně necestují, někde v hloubi své duše o cestování sní. Při čtení mých budoucích článků o cestování na vlastní pěst se můžete v klidu usadit, dát si třeba šálek dobré kávy a nechat se inspirovat mými zážitky na tomto blogu. Já kávu běžně nepiji, ale příležitostně si ji vychutnám ráda. Na ostrově Bali, na jednom z výletů, jsme nahlédli do zákulisí pěstování, sušení a pražení kávy. Byl to nezapomenutelný zážitek. Vyjeli jsme časně z rána z městečka Ubud ve skupince pěti lidí malou dodávkou, kterou řídil místní průvodce. Na úvod jsme se prošli džunglí, kde jsme spatřili úžasného tvora roztomilého vzezření, cibetku (místní název Luwak). Toto roztomilé zvířátko se živí plody kávy a po jejich vyloučení z těla ven vzniká nejdražší káva na světě, Luwak. Tuto delikatesu spolu s dalšími druhy kávy jsme později ochutnali přímo na zdejší kávové farmě. O tom, jak mi tato káva chutnala, budete moci číst příště v mém článku “Nezapomenutelné zážitky na Bali”.
Autor
Eva Svobodová Kizeková
Myšlenka o psaní blogu ve mě uzrávala už delší dobu a sílila vždy, když jsem cestovala a psala si zážitky do deníku. Tento týden se však má touha po psaní probudila ohromnou silou a vše ve mě křičelo, že ten správný čas nastal přesně tady a teď. Mé rozhodnutí o psaní blogu podpořila také soutěž o cestu kolem světa s projektem Global gardens, která mě inspirovala svým ekologickým zaměřením. Cestování mi pohohlo si mimo jiné uvědomit, jak cenná je pitná voda i ostatní přírodní zdroje a jak těžko se lidem, zvířatům i fauně bez nich žije. Prožité dobrodružství na cestách posílilo mou sebedůvěru i umocnilo mou pokoru a vděčnost za to, co máme ve své rodné zemi jako samozřejmost. Stejně tak, jako se těším na zážitky a poznávávání nového, tak se moc ráda vracím domů do Evropy, do české republiky, do naší beskydské vesničky. Vychutnávám si pohodlí domova a všechen komfort, počínajíce spánkem ve vlastní posteli a konče úžasným pocitem sdílení klidu s mou britskou kočkou Felonkou. Libuji si, když mi spokojeně vrní v náručí. Mé smysly se zostřují a daleko intenzivněji vnímám vše kolem, jako by novýma očima sleduji zdánlivě obyčejné věci.
Když se někam vypravím, vzpomenu si naopak na všechny, kteří jsou momentálně doma a necestují. Přemýšlím nad jejich důvody, proč tomu tak je. Někdo třeba mimo svůj domov hůře spí, jiní se bojí neznalosti jazyka, pro další je cestování drahé a mají momentálně jiné priority. Znám spoustu známých co čekají na onu vhodnou chvíli, až najdou někoho, s kým by dobrodružnou cestu na vlastní pěst podnikli. Napadá mě dalších tisíc důvodů, proč necestovat a milión, proč ano. Stále však vnitřně cítím, že všichni, kteří momentálně necestují, někde v hloubi své duše o cestování sní. Při čtení mých budoucích článků o cestování na vlastní pěst se můžete v klidu usadit, dát si třeba šálek dobré kávy a nechat se inspirovat mými zážitky na tomto blogu. Já kávu běžně nepiji, ale příležitostně si ji vychutnám ráda. Na ostrově Bali, na jednom z výletů, jsme nahlédli do zákulisí pěstování, sušení a pražení kávy. Byl to nezapomenutelný zážitek. Vyjeli jsme časně z rána z městečka Ubud ve skupince pěti lidí malou dodávkou, kterou řídil místní průvodce. Na úvod jsme se prošli džunglí, kde jsme spatřili úžasného tvora roztomilého vzezření, cibetku (místní název Luwak). Toto roztomilé zvířátko se živí plody kávy a po jejich vyloučení z těla ven vzniká nejdražší káva na světě, Luwak. Tuto delikatesu spolu s dalšími druhy kávy jsme později ochutnali přímo na zdejší kávové farmě. O tom, jak mi tato káva chutnala, budete moci číst příště v mém článku “Nezapomenutelné zážitky na Bali”.
Autor
Eva Svobodová Kizeková
RSS Feed
